Česká avantgarda prvních desetiletí 20. století je jako málokterá jiná generace ukázkou toho, co je možné, když se fantazii meze nekladou. Inspirována francouzskými -ismy, zejména surrealismem, vytvořila vizuální jazyk, jehož působení rezonuje dodnes. Tuto mezinárodně významnou epochu českých kulturních dějin charakterizuje specifická poetika spojená s nezdolnou silou imaginace a nekonečnou radostí z objevování a experimentování.

Jako velké finále České sezóny přináší výstava díla přibližně 51 umělců*, která pokrývají období od 10. let 20. století až po současnost. Pro české umělecké prostředí před druhou světovou válkou je charakteristická hravost spojená se (sebe)kritickým odstupem, humorem a ironií. Nápadná je barevnost formy i barvy a nepostradatelný lyrický tón. K vidění jsou jak klasické žánry, jako je malba, kresba a grafika, tak trojrozměrné sochy, plastiky a instalace, textilní a skleněné umění, a dokonce i videoart a filmové projekce.

Na výstavě se setkávají klasické moderní umění a zetgenössische. První kinetická plastika Zdeňka Pešánka tak stojí vedle monumentálního díla Magdalény Jetelové nebo světelné instalace z nespočtu žárovek Krištofa Kintery.