Skupinová výstava malířů narozených kolem roku 1970, kteří ve své tvorbě akcentují nadsázku a ironii, neomylný cit pro práci s kýčem, vynalézavě ukrývajícím osobní neřesti, stejně jako s temnými hlubinami strachu z neznámého.

Každý z umělců používá zcela odlišné výtvarné prostředky výrazně podtrhující vyznění děl. Strakova klasická čínská tušová malba v nezvykle monumentálním měřítku je v ostrém kontrastu s ironickými tématy ryze evropské provenience. Témata nejpokleslejšího kýče provedená jakoby staromistrovskou šerosvitnou malbou akademického střihu u Martina Edera jsou nezastřenou hrou s pokleslým vkusem širokých vrstev. Naproti tomu Jonathan Meese ve svých plastikách brilantně rozehrává bohatý rejstřík skulptivní hry s odkazy na evropské sochařství napříč stoletími. Snad nejhlouběji sestupuje Josef Bolf ve svých technicky velmi náročných obrazech tematicky se nořících do temných vrstev nevědomí a infantilní vzpomínky. Všem je společný pevný základ hluboce poznaných a především zažitých dějin evropské kultury a uměleckého odkazu, s nímž pracují s naprosto samozřejmou znalostí i nejjemnějších detailů, jež významotvorně vtahují do svých rafinovaných her.

Petr Nedoma

Josef Bolf
Martin Eder
Jonathan Meese
Jiří Straka

Fotografie z výstavy
© Galerie Rudolfinum, Foto: Ondřej Polák