Inverzní romantika

  • 5/4 – 16/6/2019
  • Kurátor Petr Vaňous
  • Kunsthalle Bratislava
  • Bratislava SK
Pojem romantiky bývá v širším významu mimo striktní terminologii dějin umění (coby historický termín) spojen s označením projevů různě exaltované a vyhrocené fantazie, realizovaných v jakémkoliv médiu a za jakékoliv technické či technologické podpory. Inverzní označuje potom cosi převráceného či zvráceného. Stojíme tedy před pojmem, jenž sám od sebe již na samotném počátku požaduje po recipientovi určitou schopnost empatie a obrazotvornosti, neboť projevy spojené s fantazií (romantika) uvádí do rámce, který „mění osvětlení“ pojmu a převrací jeho původní význam (zvrat kódu). Termín má dynamický ráz, protože se vztahuje k čemusi a označuje cosi, co se odehrává v procesu a jako proces.

Podstatné je, že pojem inverzní romantiky vyplynul ze samotné kurátorské praxe. Prvně byl použit kurátorem této výstavy v r. 2005 jako „romantická inverzita“, později v modifikované podobě „romantika naruby“ (2007) a konečně v r. 2008 byla realizována výstava Inverzní romantika v bratislavské Bastart Contemporary v autorském seskupení Josef Bolf, Martin Gerboc a Jiří Petrbok (pražská repríza v Galerii 5. patro v témže roce). K teoretickému uchopení pojmu Inverzní romantiky došlo až zpětně, s časovým odstupem, a to vydáním knihy v r. 2018. Důvodem je přesvědčení, že v sobě tento pojem obsahuje důležitý kritický aspekt spojený s některými projevy současného vizuálního umění, který uniká obecnější kritické praxi a které bylo nutné odlišit od tzv. dekadentních tendencí, jejichž výskyt a široký mediální ohlas v poslední době vytěsnil smysl pro hlubší teoretickou diferenciaci příslušného problému.
Tvorba pěti autorů - Ivana Pinkavy, Jiřího Petrboka, Richarda Štipla, Josefa Bolfa, Martina Gerboce - vykazuje aspekty vztahu k nějakému druhu krize, jíž je nutné čelit. Nejpatrnější aspekt, všem pěti autorům společný, by se dal označit za krizi zástupnosti, tj. reprezentace, jež by měla oporu v reflexi většinové společnosti. Naopak, stav je takový, že většinová společnost díla příslušných autorů zpravidla spíše odmítá, neumí se s nimi vyrovnat, považuje je za šokující, rozkladná a (zcela nesprávně) za „dekadentní“. V této souvislosti je možné zmínit další aspekt krize, kterým je problematizovaná nonverbální, čistě vizuální komunikace, již nelze pouze pasivně divácky konzumovat. V tvorbě všech pěti autorů dostává konkrétní podobu v rovině kritického výrazu, jež se neustále zároveň skládá i hroutí. Projevuje se sklonem autorů k hybridizaci tvarosloví, k rafinovaným či násilným fúzím heterogenních výrazových prostředků (deformace, exaltovaná barevnost, expresivnost, mizení, překrývání, dotváření přiznaných předloh), sklony ke zjitřené fantazii, iritaci, k vytváření fantómů a monster coby zkarikovaných zástupných figur (včetně auto-podobizen, autoportrétů), k prostředkům dramatizace obrazově redukovaných situací, k divadelnosti, umělé aranžovanosti, ale také evokací trapnosti, ironie, bezmoci a zvrácenosti, jež v různé míře kontaminují proces tvorby.

V díle všech pěti autorů výstavy lze nalézt stopy  inverzity, jež jako negace rozkládá a skládá to, co neguje, aby byl otevřen prostor pro kritický pohyb tvorby a myšlení. Tady bychom nacházeli situovanost pojmu, který sledujeme – inverzní romantiky. Romantický na jejich umělecké tvorbě je také riskantní pohyb v rozhraní tzv. špatného nekonečna, které hrozí vtáhnout autora jako černá díra mimo svět řešitelných problémů.

Výstava INVERZNÍ ROMANTIKA navazuje na stejnojmenný knižní projekt a je jeho opětným převodem do média výstavy.

Petr Vaňous
Ivan Pinkava
Josef Bolf
Martin Gerboc
Jiří Petrbok
Richard Štipl
Things Behind the Sun